MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


31. DEN, 20. 3. 2001, ÚTERÝ - THE WHITSUNDAYS

Už celý měsíc si užíváme dovolené! Po brzké snídani nás před kempem vyzvedává mikrobus našeho průvodce "Ocean Rafting" a veze před své sídlo v jednom dost slušném hotelu a vlastním přístavním molem. Fasujeme ploutve, potápěčské brýle a šnorchly a v 10 hodin vyrážíme velkou rychlostí na velkém nafukovacím člunu "raftovat" po mořské hladině. Je to super, pěkně s námi blbnou. Jezdí ze strany na stranu, pěkně to s námi houpe a háže, vítr fouká okolo nás, prostě paráda. Jedeme na Northern Exposure, líbila se nám víc a uvidíme i trochu z ostrovního pralesa. Máme i štěstí, nejsme plně obsazeni oproti trase Southern Lights, která je plná.

Projeli jsme mezi pobřežními ostrovy a obepluli ostrov Whitsunday na jeho východní stranu. Kotvíme u skalnatého pobřeží a odtud vyrážíme na pěší túru přes ostrov směrem na vyhlídku Hill Inlet Lookout. Vnořili jsme se do zelené buše ostrova a stoupali pomalu vzhůru. Po cestě nám průvodce ukazuje různé zajímavosti z místní fauny a flóry, mj. různé pavouky velké jako lidská dlaň nebo zelené mravence snovačovité, kteří si stavějí svá hnízda z listů v korunách stromů a jejichž zelený vztyčený zadeček prý konzumují domorodci, což nám samozřejmě musel hned ukázat a někteří blázni ho taky následovali. Prý to chutná jako citrón. No, nemusíme mít všechno. Potkali jsme i asi 70 centimetrovou ještěrku goanu. Ještě že nám ji ukázal, jinak bychom ji asi přehlídli. Jen co jsme došli na vyhlídku, otevřel se nám neuvěřitelný pohled na záliv řeky Hill. To, co jsme do teď znali jen z prospektů a plakátů teď vidíme na vlastní oči. Je to neuvěřitelné, až se tají dech z těch barev od sněhově bílé, přes zelenomodrou až po temně modrou. Nádhera. Pohled na 6 km dlouhou bílou pláž Whiteheaven Beach je opravdu úžasný. Sestoupili jsme z vyhlídky buší dolů na pláž, jejíž běloba až pálila do očí. A co víc, i když je slunce pálí, bílý křemičitý písek na pláži je úplně studený. Samozřejmě že jsme si okamžitě nabrali vzorek do našich krabiček od filmů. Když jsme došli až k našemu člunu, který mezitím celý poloostrov obeplul, čekal na nás oběd v podobě studených bohatě obložených mís se vším možným i nemožným. Tak jsme taky všechno ochutnali, včetně škeblí. Hned po jídle jsme si šli zaplavat do nádherně teplého moře, tady medúzy nejsou, drží se jen při pobřeží a u ústí řek, kde je dostatek potravy.

Následuje přejezd na Hook Island, kde budeme konečně taky trochu šnorchlovat. Kotvíme u korálového útesu na východní straně ostrova. Oblíkáme si šnorchlovací výstroj, tričko abychom si nespálili záda a vrháme se nadržení do vody. Mezi korálovými "větvičkami" se prohánějí pestrobarevné rybky, sem tam je vidět i nějaká ta hvězdice. Po třičtvrtě hodině nás píšťalkou svolávají zpátky do člunu, abychom se přesunuli na další "štaci" do Mantaray Bay, tentokrát na severní straně ostrova Hook. Na ostrov nesmíme, bylo nám to výslovně zakázáno pod vysokou pokutou, ale jinak potápět se můžeme kde chceme. A samozřejmě nesmíme chodit po korálech. Přesto zde bylo dost korálů už mrtvých asi i díky turistické invazi. Jsou tu taky další dvě lodě se šnorchlisty a tak je tu docela přeplněno. Když uplynula další třičtvrtěhodina, svolali nás opět do člunu, kde na nás čekala svačinka v podobě čaje a výborných dortíků. Pak už jenom následoval rychlý přesun na plný tah obou motorů Mercury zpátky na pevninu. Protože jsme zpátky dřív než druhá, jižní část výpravy, máme čas na koupel v hotelovém bazénu. Po jejím návratu nás ale zase nakládají do mikrobusu a vezou zpátky do kempu. Pavel prohlásil, že už o něčem báječném nebude říkat "To je Amerika", ale "To je Austrálie". Medíme si, jak perfektně jsme trasu expedice okolo Austrálie, respektive její směr naplánovali. To nejlepší máme nakonec - bazény v kempech, nádherné a teplé moře, korály, ryby, prostě ráj na zemi. Jet to obráceně, tak nevím. Konec v Canbeře…radši ani nemyslet. Protože moje "zatěžkávací zkouška" se šnorchlováním bez brýlí dopadla dobře, objednávám si s Pavlem i Mirkou další noc v kempu a rovnou i další výlet. Tentokrát ale přímo na slavnou Velkou bariéru - Great Barrier Reef. Po večeři, dennících a sprše jdeme spát. Večerním zpestřením byla samička possuma s mládětem na zádech, po včerejší krajtě ani vidu ani slechu.